Tzv. medina je součástí každého většího města a jedná se o nejstarší část města, často obehnanou hradbami. V medině jsou spletité uličky, ve kterých obchodníci nabízejí své zboží, v dalších pokojích potom často skutečně i bydlí. V dnešní době jsou mediny spíše atrakcí pro turisty a tomu odpovídá také prodávaný sortiment – tepané tácky a talířky, výrobky z velbloudí kůže a různé další cetky, které si zpravidla vozíme z dovolených.
Typický znak Tuniska – dveře s krásnými ozdobami
Při nákupu u většiny prodejců v medině se smlouvá. Při procházce uličkami vám arabský prodavač mnohdy zastoupí cestu a bude vás doslova tahat do svého krámku, kde sice neuvidíte vůbec nic nového, ale rozhodně neuděláte nic špatného, když ho za nabídku jeho zboží alespoň pochválíte.
Arabský prodejce si vás nejprve otipuje a pokud o nějaký předmět projevíte zájem, nasadí podle svého prvního dojmu cenu – dobré je tedy nemít viditelné fotoaparáty, drahé brýle, šperky, případně náramky z hotelu značící, že máte zaplacené all inclusive (kdo si může dovolit jíst celý den, může si přece také dovolit přispět chudým místním prodejcům – myslí si zpravidla arabský prodavač).
Uličky v medině v Hammametu
Pravda je taková, že většina lidí žijících v turistických centrech má na tuniské poměry nadprůměrný příjem a různí prodavači jsou na tom zpravidla ještě o něco lépe. Může se tak stát, že na sebe narazí prodavač a chudý Čech, který má ve skutečnosti nižší příjem, než ten Arab. Úkolem Čecha je přesvědčit prodavače, že bohatý opravdu není a že by ten předmět mohl tentokrát prodat o něco laciněji, protože tratit stejně nebude a na svůj ziskový průměr se dostane o pár minut později až ošulí nějakého němce.
Na vaši otázku „how much?“ reaguje prodejce tím, že vysloví cenu, která je mnohonásobkem ceny, za kterou by výrobek mohl prodat, aniž by prodělal. Správný kupující by se v takovém případě měl chytit za hlavu a začít mumlat něco o tom, že ten člověk se musel zbláznit. Prodavači jsou multilinguisti a pár českých slovíček zpravidla znají, byť v našem jazyce nejsou tak dobří jako třeba ve francouzštině nebo italštině.
Pohled na medinu v Hammametu
Podle síly vašich emocí prodavač upraví cenu směrem dolů. TeÄ už bude záležet jen na vašich hereckých schopnostech, kam až cenu dokážete srazit. Rozhodně nikam nepospíchejte, průměrné smlouvání zabere alespoň 5 minut, často ale více, v extrémních případech třeba i půl hodiny, během nichž vás prodavač pozve na domácí čaj (hořký, případně hořkosladký), případně vám ukáže část domu, ve které se svojí rodinou žije.
Pokud chcete snížit cenu co nejvíce (což patrně chcete), buÄte při jednání s prodavačem přátelští, ale nebojte se dávat najevo své emoce (např. pokud se vám nově navrhnutá cena nebude líbit), můžete použít i hlášky „I’m not German, I’m poor Czech“, načež prodavač možná odpoví „Czech bandita“. Často nejde ani tak o skutečné smlouvání, ale spíše o předvedení se a zabavení prodavače – čím zábavnější budete, tím více mu budete sympatičtí a tím níže bude s cenou ochoten zajít.
Typická nabídka zboží
Nikdy nekupujte věc, pokud se nedostanete alespoň na polovinu ceny, za kterou byl výrobek původně nabízen. Jakmile jste na polovině, můžete se pokusit srazit cenu výrobku o další polovinu (1/4 původní ceny). I při této ceně prodavač vydělá, takže nic nedávejte na jeho lamentování, že musí živit rodinu a šest dětí. To vám jen dává najevo své sympatie, protože ve smlouvání jste opravdu dobří a kam se na vás hrabou Italové, Francouzi a Němci (ti především).
Pokud už výrobek za nabízenou cenu chcete koupit, stvrÄte to plácnutím nebo podáním ruky. Pokud byl prodavač s vaším výkonem spokojen, často přihodí nějakou drobnost jako „pozornost podniku“.
